
Letos je to s dobrýma deskama velkých kapel celkem na štíru. Podle všeho nám náladu nespraví ani v nejhorším smyslu staronoví Coldplay. Takže nám zbývá si buď počkat na rok příští, uvěřit, že nový U2 to vysypou z rukávu anebo to ještě zkusit s jedním typem hodného stréce Jendy...
Nepochybuji, že si někdo z vás alespoň nedopatřením, nechtíc, z donucení či s pistolí u hlavy zapnul včerejší a dnešní volbu prezidenta naší ve všech smyslech slova maličkaté "republiky". Vzhledem k tomu, že mě zrovna týrá nějaký ten bacil a zřejmě budu větší masochista než jsem původně myslel, já, dámy a pánové, jsem u ní strávil cca dobrých 10 hodin. Nic příjemného pro slabé povahy. Nebudu to prodlužovat...
Neodbytná touha stále se zlepšovat a být na svém blogu pravým originálem mě dovedla k opičině přirovnatelné snad jen k pohledu do právě vyleštěného zrcadla. A tak stejně jako moje kolegyně, pražská spojka, věčná obhájkyně idejí astroslavistických (o nich někdy příště) a konečně také bývalá gymnazialní spoluflákačka Terka Šírová, jsem se i já rozhodnul zásobovat Vás hudební znalce i neznalce novou potravou a to přímo do uší, týden co týden. A propos, zde je typ první...
Politika jako umění možného aneb občan Klaus znovu na hrad? Idealisti a pravdoláskaři dál nečtou.
Realita jako sen a sen jako realita, aneb proč je (někdy) důležité míti Hollywood.